Značení tratí v mushingu
První věcí, co by Vás mělo zajímat, pokud přijedete někam na závody v mushingu je, jak je značená trať. V drtivé většině případů máte tuto informaci napsanou již v propozicích závodu. Proto je nesmírně důležité tento dokument před každým závodem přečíst. Protože zde máte podrobně popsaná platná pravidla pro tento konkrétní závod a tato pravidla jsou závazná. To, že nějaké pravidlo platilo na předchozím závodě nemusí nutně znamenat, že bude platné i na jiném závodě. Jsou tu samozřejmě nějaké obecně platná pravidla a Závodní řád, ale protože většina canicrossových závodů je pořádaná pro hobby běžce a nelicencované závodníky, mohou si pořadatelé těchto závodů svá pravidla upravovat a přizpůsobovat dle podmínek závodu, a proto se před každým závodem musí zveřejnit oficiální dokument: Propozice závodu, kde je mimo jiné popsaný i způsob přihlašování, jednotlivé kategorie a také vyhlašování.
Dále na většině závodů je možnost si trať před závodem projít a seznámit se s ní. Já osobně po závodech CC jezdím třetí sezónu a téměř vždy jsem si trať procházela, minimálně si projdu začátek a konec tratě. Neprocházím jen tratě, které znám, resp. které se opakují další rok. To, že nějaký závodník zabloudí a ztratí se není vina pořadatele, ale vždy je to vina závodníka (pokud se tedy neztratí všichni závodníci, to se pak dá uvažovat o špatném značení, ale pokud se ztratí jeden, dva lidi, tak asi špatně koukali, když se 90% ostatních závodníku trefilo po správné trati). Trať si takto prochází nebo proklušou právě i nejlepší závodníci. Aby bezpečně věděli kudy mají běžet, až nasadí nejvyšší možné tempo. Projít si trať před závodem není ostuda ani žádná potupa, ba naopak, pokud bezpečně víte, kde budete zatáčet a na křižovatce kterým směrem pokračovat, můžete nasadit tempo a nemusíte se zdržovat hledáním značek kudy dál.
A jak tedy bývá trať nejčastěji značena?
Dle Závodního řádu - pro závody psích spřežení na území České republiky článek 3.2.:
Trasa musí být projížděna podle značení:
- odbočení vlevo = červený terč na levé straně tratě,
- odbočení vpravo = červený terč na pravé straně tratě,
- rovně = modrý terč na jedné straně (libovolné) tratě,
- pozor = žlutý terč,
- konec startovní zóny = terče po obou stranách tratě min. 30 m od startovní čáry,
- zóna se zrušeným právem předjíždění = 800 (150) m před cílem tabule s nápisem "800" ("150")
- f) Za odbočku se, jako potvrzení správnosti směru jízdy, vždy umísťuje modrý terč s udáním dané třídy.
Další oblíbené značení
Bývá pomocí igelitových vytyčovacích pásek, tzv. mlíko, kdy se například vyznačí koridor zatáčky, či se přehradí špatná cesta. Zde ale pozor na nenechavce, kteří občas rádi pásky strhávají nebo přetrhávají a volně vlající páska pak může snadno závodníky zmást. Pruhy těsto pásek se také využívají jako praporky lemující tak trasu závodu. Ale opět, je zde problém, že někteří lidé mají potřebu tyto pásky pak strhávat, a hlavně v oblasti křižovatek pak může nastat problém, kudy teď dál.
Další možností značení mohou být šipky a tabulky s nápisy podél trati.
Oblíbená je také například i mouka (je ekologická, jednoduše odstranitelná a lesu neuškodí, na rozdíl od nějakých sprejů a barev), pomocí které se na zem vysypávají šipky a značky - tudy ne, tudy jo. Nevýhoda je, že pokud přes šipku přeběhne pár závodníku, mohou ji pošlapat, poškodit a rozmazat.
Poslední možností jsou pak pomocníci na trati, kteří stojí na křižovatkách a navigují závodníky správným směrem, ale ne každý pořadatel má k dispozici 100 pomocníků, kteří jsou ochotni celý den stát v lese.
Nejbezpečnější tak tedy zůstává si trať před startem projít. Zároveň si i vyvenčíte psa. Někteří psi jsou dokonce natolik chytří, že když si s ním trať dopředu přejdete a před zatáčkami a odbočkami mu dáte povel k zabočení, tak jsou schopni si trať takto zapamatovat, a potom už běží po paměti.
Před všemi velkými závody typu MR, ME a MS jsou vždy tratě otevřené k prohlídce, dokonce i k tréninkům, aby závodníci měli možnost se s tratí a jejími nástrahami dobře seznámit. Protože krom zatáček a křižovatek je také dobré vědět, kde je například nebezpečnější úsek, jiný povrch, prudký seběh, louže a bláto a podobně. Čím rychlejší disciplína, tím důležitější je znát dopředu trať a mít tak možnost přizpůsobit svůj výkon.
A pokud by měl někdo potřebu si stěžovat nakonec, že závod nebyl dostatečně dobře značen, zažila jsem i závod (nejednalo se tedy o CC akci), kdy pořadatel poskytl před startem mapu a na startu poté pouze sdělil, poběžíte po této silnici směr tato vesnice, za ní odbočíte na červenou turistickou značku, a v další vesnici se potom vydáte po žluté turistické značce až do cíle a nazdar. Není povinností pořadatele vytvořit koridor od startu do cíle. Takže koukejte kudy běžíte a neleťte pouze hlava nehlava za předchozím závodníkem :-)
