Výchova psa pro CC a nežádoucí ,,agrese"
Vzhledem k narůstajícímu počtu běžců se psem a ke vzrůstající oblibě canicrossu, různých závodů a rádoby canicrossových akcí, je nesmírně důležitou věcí výchova psa pro canicross, resp. výchova psa obecně. Nejde ani tak o to, aby byl pes poslušný a vycvičený, to je dlouhodobější záležitost, ale jde o obyčejnou výchovu psa, která nám usnadní i každodenní soužití se psem.
Canicross je vysoce kontaktní sport a je nutné psa na to připravit. A to i v případě, že nejste nijak výborný běžec a nemáte ambice na přední příčky a předbíhání soupeřů. Ba naopak, pokud běháte jen tak pro radost, což je jedině dobře, canicross by měl být především o zábavě a vašem vztahu se psem, a pokud běháte na závodech pomaleji, než nejlepší běžci, je pravděpodobné, že vás budou rychlejší běžci předbíhat. I v tomto případě je ale potřeba psa na to připravit. Naučit ho nejenom předbíhat, ale i se nechat předbíhat. Protože během předbíhání by nemělo dojít k žádnému kontaktu s druhým psem. Pes by měl klidně předběhnout jiného psa a nevšímat si ho, zároveň i předbíhaný pes by se neměl nijak vzrušovat a běžet dál klidně svoji stopu a neřešit předbíhajícího psa. Pozor, to platí nejenom pro náznak agrese, pokus o štípnutí, ale také i pro hraní si či přátelské očuchávání se. Protože ne vždy druhý pes pochopí situaci správně a má zájem o hru, resp. canicrossový pes nesmí mít zájem o hru, on má momentálně za úkol běžet a tahat a ne si hrát. A druhý pes ho nemá co otravovat, ať je to myšleno třeba i v dobrém a v zájmu o hru.
Canicrossový pes by měl být tedy proto socializovaný a neměl by mu určitý kontakt s jinými psy moc vadit a řešit ho, např. pokud běží bok po boku. Na druhou stranu by neměl být až moc kontaktní a s každým psem si na potkách chtít hrát. Canicrossový pes by si zkrátka cizích psů neměl moc všímat. Ideální je toto začít trénovat už od štěněte, tak aby byl pes schopný v klidu projít kolem jiného psa, neřešit ho, ale zároveň si s ním nechtěl hned hrát. Prostě jen v klidu a nerušeně projít kolem. Další věc, co jde trénovat už od štěněte je, že při běhu se prostě běží a nehraje se, neotravují se jiní psy. Svoji Emu jsem s sebou brala na výběhy na volno k Maye nebo Oggymu od nějakých jejich šesti měsíců a už od začátku jsem ji striktně zakazovala, že si nesmí se psy hrát a otravovat je skákáním, byť to myslí jen v dobrém a ve hře. Pohrát si pak samozřejmě mohla, ale po zastavené třeba na louce a na povel volno. Na povel jdeme se běží. Zároveň jsem ji i učila, aby běžela po cestě, klidně kousek přede mnou, ale žádné odbíhání do křoví, odbočování mimo cestu do lesa a podobně. Toto všechno jsem dodržovala i při procházkách a venčení. Žádné přehnané otravování Oggyho, pokud nebyl povel volno a Oggy měl náladu na hru, stranové povely a zakazování chůze mimo cestu a to i z důvodů loveckého pudu.
Agrese je na závodech všeobecně zakázaná a můžete být za to i potrestáni diskvalifikací. Teď je ale nutné ještě určit míru, co všechno ta agrese je a co se za ní dá považovat. Nejde jen o nějaký útok psa na jiného psa a nejsou to jen viditelné zuby a či krev. Za agresi může být právě považováno i přehnané přátelské chování a otravovaní a vyzívání druhého psa ke hře. Protože jak už jsme si řekli výše, canicrossový pes má za úkol běžet a tahat. Ne každý pes toto chování vyhodnotí správně. Citlivější jedince či mladého a nezkušeného psa může nějaký výpad jiného psa dokonce natolik poznamenat, že se začne bát při předbíhání nebo přestane tahat. Pro vás možná nevinné chňapnutí, v psím světě to může znamenat velký šrám na duší, protože pes nechápe, proč byl bezdůvodně napaden. On jen dělal svou práci a běžel, aniž by si druhého psa všímal. Z tohoto důvodu je ,,agrese", resp. kontakt mezi psy zakázán, protože může nejenom fyzicky zranit, ale také psychicky, což se mnohdy napravuje mnohem hůře. Často diskutovaným tématem je i to, zda za agresi nepovažovat už jen pohled psa mimo svou trasu běhu. Protože už to může nějaký pes vyhodnotit jako negativní gesto od druhého psa a začít například zpomalovat nebo se zastavovat. Podobnou situaci jsem řešila na jarních závodech s Mayou, kdy nás nebyl schopen předběhnout jiný pes, protože se do Mayi zamiloval. Maya o kontakt nestála, pes ji neustále obtěžoval, jeho pán neřešil, až Maya nakonec začala situaci řešit tak, že mi začala zastavovat, ať si ten pes teda běží. Kdy to ale následně zastopoval i druhý pes, že bez Mayi neběží. A tak měl závod zkažený nejenom pán se psem, protože měli na to být rychlejší než my a předběhnout nás, zároveň jsme měly zkažený závod i my s Mayou, protože Maya přestala táhnout a začala zastavovat, protože se jí obtěžující chování druhého psa nelíbilo.
Pokud je pes nadmíru agresivní a mohl by dokonce i kousnout, je na spoustě závodů doporučený náhubek/košík. A není to tak úplně ostuda si svého psa pojistit náhubkem/košíkem, zároveň tím dáváte najevo i svým soupeřům, že by si od vás měli udržovat určitý odstup a hlídat si více své psy při předbíhání, aby nedošlo ke kontaktu. Pozor ale, na oficiální musherských akcí je podle Závodního řádu - pro závody psích spřežení na území České republiky ale používání náhubku zakázáno. Nicméně některé propozice naopak košík přímo vyžadují, např. na startu, viz. např. Horská Výzva. Proto vždy pozorně čtěte propozice daného závodu. Pokud se nejedná o oficiální závody pro licencované mushery, ale otevřený závod pro všechny, může si organizátor do pravidel vymyslet, co uzná za vhodné a vy se přihlášením na závod zavazujete k dodržování propozic daného závodu. Proto prosím před závody vždy čtěte propozice!!!
Kritickým místem většiny závodů, kde může dojít k nějakému konfliktu a kontaktu mezi psy je kromě předbíhání i start. Psi jsou natěšení na běh, nervozita ze startu, malý prostor, kde se nachází hodně psů. Zde si určitě držte psa na krátko a mějte ho stále pod dohledem a kontrolou. Při hromadném startu startujte se psem na krátkém vodítku a na plnou délku ho vypusťte, až to bude bezpečné a budete mimo dosah ostatních psů. Předejdete tím nejenom konfliktů mezi psy, ale i nebezpečí nějakého úrazu, zranění, pádu či zamotání psů. Z důvodů bezpečnosti mnoho pořadatelů poslední dobou volí proto raději intervalový start, kde se startuje samostatně. Nicméně stále stojíte v hadu v bezprostřední blízkosti ostatních psů, tak ho mějte také stále pod dohledem a kontrolou a držte si psa u sebe. A pozor, i sebehodnější pes může v návalu emocí štípnout nejenom jiného psa, ale i člověka, s čímž mám bohužel ze závodů osobní zkušenost, kdy se do mě na startu zakousl cizí pes stojící za námi.
A proč se toto hodí učit psa, i když nechci na závody?
Za prvé váš pes by prostě neměl otravovat jiné psy ani na procházce. Nevíte, co má ten druhý pes za sebou a to, že váš pes je přátelský ještě neznamená, že i ten druhý pes je přátelský a chce si hrát. Nejvíc miluji situaci, kdy moji psi jdou na vodítku a proti nám se řítí jiný pes s voláním jeho páníčku, můj pes je hodný. Na což já hrozně ráda odvětím, ale můj pes ne, a proto ho mám na vodítku. U Oggyho jsem dost dlouho dobu řešila agresivitu ze strachu, kdy byl opakovaně napaden jiným psem, a poté mi ze strachu začal řešit všechny psy a preventivně po nich vyjíždět jako první. Takže ať přátelský labrador, vrčící a štěkající teriér ho naštval, a kdo myslíte, že si z té bitky potom odnese víc šrámů. Proto jsem měla svého psa na vodítku a k cizím psům jsem ho nepouštěla, tak nechápu, proč cizí psy jsou tedy pouštěni k mému psu. Paradoxně právě canicross mi pomohl u Oggyho toto chování vyřešit, kdy v současné době si cizích psů prostě nevšímá a o nějaký kontakt s nimi moc nestojí. U Emy nepotřebuji zase podporovat její až moc přátelské a hravé chování a potřebuji ji naučit v klidu na vodítku projít. Takže opět mám svého psa na vodítku a k cizímu psu ho nepouštím, tak nechápu, proč cizí pes je tedy pouštěn k mému psovi. Emu mám na vodítku z výcvikových důvodů. Spousta loveckých psů je například i učena, aby na povel down zalehla a nesmí opustit místo do uvolňujícího povelu. Prosím, buďme k sobě i k našim psům slušní.
Za druhé pes by neměl otravovat a nijak ohrožovat např. cyklisty, běžce, lidi na ulici. Ne každý člověk má bohužel rád psy a někteří lidé se jich dokonce bojí. Pozor zvláště u dětí. I když si může chtít dítko psa jen pohladit, děti jsou pro psy dosti nečitelní a jejich přátelské zatahání psa za ucho nemusí být pro každého psa úplně příjemné a bráno jako přátelské gesto.
Za třetí, pokud psa naučíte neřešit prostředí a lidi, psy a objekty kolem, budete se moci při běhu více věnovat sobě a kochat se, a ne neustále jen sledovat psa, co zase vyvede, zvláště, pokud máte psa - lovce :-)
Za čtvrté se socializovaným psem se vám bude prostě lépe žít a fungovat v běžných i neočekávaných situacích, které vás na společné cestě životem můžou potkat.
Za páté budete si moci více užívat akce s velkou koncentrací psů a lidí typu závody, společné tréninky, hromadné procházky, tábory, srazy a festivaly psů a lidí :-)