Štěkatlon - triatlon se psem

16.06.2020

Je sobota 6.6. 2020 a já celý týden zvažovala, zda jet do Varnsdorfu na Štěkatlon. Celý týden bylo počasí nic moc, ochladilo se, poprchávalo, předpověď na sobotu také nebyla úplně příznivá. Spíše chladněji, což pro psy je super, a možno i dešťové přeháňky, ale pro plavání 150 m v přírodní vodě tedy nic příjemného. Od účasti mě tedy odrazuje plavecká část ve studeném rybníce. No ale od Corony v podstatě trénujeme právě na tento závod, minulý týden jsme byly zkusit zaplavat v Konětopech ve staré pískovně, kolo už jsme také párkrát letos oprášily, to nás hodně baví, takže nakonec ráno vstáváme brzy a vyrážíme s Emou samy do Varnsdorfu, že to tedy zkusíme. Já s malinkou nadějí, že třeba nějaké hezké umístění by mohlo klapnout. Přeci jenom loni po nepovedené plavecké části, kdy Ema se snažila neustále plavat zpět na start, jsme nakonec skončily fantasticky šesté v kategorii do 20 kg. A celý závod mě moc bavil (mimo tu část, kdy se mě Ema snažila potopit :-)

Ráno to ve Varnsdorfu vypadalo nadějně, dokonce i snad sluníčko se snažilo. Odprezentovala jsem nás, uložila kolo a věci do depa s tím, že si po plavecké části obleču triko na serfování s povinným číslem na gumě. Prošla jsem si s Emou cyklistickou část, 2 x 2 km okruh, kdy po vydatném nočním dešti byla opět lesní část plná kaluží a bahna. Jo, to je něco pro mě. Krátce před startem se zatáhlo, ochladilo a začalo foukat. Paráda. Zmrzlá jsem si oblékla tedy triko s tím, že ho na startu odhodím a vyrazila se s Emou přesunout okolo rybníka. Ema neumí startovat z klidu, hodně se těší, takže chodím na start na poslední chvíli, ať ji zbytečně nestresuji. U startu jsem viděla ještě dost připravených týmů, takže jsem nepospíchala. Nicméně všichni startovali až za mnou. Takže jsem nakonec ve spěchu hupsla do rybníku i v tričku. Ema na náš povel JDEM vyrazila jak parník a neomylně plula přes rybník na druhou stranu - do cíle plavecké části. Až jsem se z toho zadýchala :D Teplotu vody jsem nevnímala. V depu jsem se rozhodla se nezdržovat a pokračovat dále v mokrém triku bez převlékání, jen jsem nahodila helmu a číslo na gumě a přepla Emu ke kolu, a už jsme pokračovaly ve stíhání pointera, kterého jsme seplavaly v plavecké části. První půlku prvního kola jsme je stíhaly, druhou půlku prvního kola jsme se za nimi vyvážely, z kopce nám ujeli. V druhém kole jsme je předjely, přeci jenom lehká výhoda kola oproti koloběžce v bahně. Smekalo se to slušně, což mi naštěstí nevadí a rvala jsem to za Emou, co mi síly stačily. Z kopce nás opět pointer předjel, přeci jenom jsem ve 30 km rychlosti už musela Emě přibrzdit, protože už nestíhala. Rychlé přepnutí psa, sundání helmy a vbíháme do běžecké části. Pointeřík před námi. Já nemůžu popadnout dech, přeci jenom jsem se na kole trochu zafuněla, nohy se nechtějí točit. Ema mě ale táhne za pointerem, Ema předbíhá pointera, slečna na mě ještě volá a povzbuzuje mě, tak to valím dál do cíle i bez dechu a snažím se nemyslet na to, že nemůžu popadnout dech. Ten kilák to musím přeci vydržet.

Beru lehce vychodit Emu a jdeme se hlavně vysušit, převléknout a zahřát. Od cíle slyším, že hlásí nějaké průběžné pořadí a mě s Emou na druhém místě a Baru s Fly až za mnou na třetím místě? Trochu se mi tomu nechce věřit, holky jsou moc dobrý tým a hlavně běžecky rychlejší než my. No nic, beru Emu, jdeme se ještě vychodit, najíst, někteří závodníci jsou ještě na trati. Šárku Stanovskou s Beruškou hlásí na průběžném 4. místě. To také není možné, Šárka je také běžecky mnohem lepší než já. No nic, čekáme na vyvěšení výsledků. Pro změnu začíná zase pršet. Netrpělivě čekám na vyvěšení výsledků. Jsem tam uvedená jako druhá, 11 vteřin před Baru za první Luckou Dospělovou. Nemůžu tomu uvěřit. Čekáme tedy na ofiko vyhlášení kategorie žen se psy do 20 kg. Na třetí místě hlásí Šárku Stanovskou s Beruškou, na druhém Baru Hýskovou s Fly, na neuvěřitelném prvním místě mě s Emou. Časem první Lucka Dospělová, ředitelka závodu a závodnice MS v triatlonu, se nenechává vyhlásit. Nemohu tomu uvěřit. Ema se svými necelými 13 kg poráží všechny psy do 20 kg. Malý český strakatý pes ukázal, jak je všestranné plemeno a jak ohromné srdce má. A že Emě je úplně jedno, jestli mě táhne ve vodě při plavání, na souši na kole nebo při běhu. Prostě Ema zařadí a jede a jede a jede až do cíle. Lehký závod to nebyl, vzdálenosti nejsou dlouhé (150 m plavání, kolo 3,8 km, běh 1,3 km), ale letošní počasí a hlavně terén pro kolo daly letos dosti zabrat a podmínky ztížily. I přesto mě závod ohromně bavil a prostě triatlon je má i Emy láska. Tak za rok snad zase nashledanou.


Strakatý deník
Všechna práva vyhrazena 2019
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky