Nativia challenge 2018

23.05.2018

                                                                                                               Foto: Šimon Cipro

Nativia challenge je série závodů pořádaná teamem Běhejsepsem již od roku 2014. Letos byla tři kola. A byl to můj třetí ročník, kterého jsem se zúčastnila jako běžec se psem. Letos tedy nově s vypůjčenou Mayou. 

První kolo se uskutečnilo na konci března v Kolesách nad Labem. Moje srdcovní závody. Před dvěma roky jsme právě zde zahájili s Oggym naši canicrossovou kariéru a vždy se nám tu vcelku dařilo. Je to rovinatá, lesní trať, tím pádem i pekelně rychlá :-) Svoji formu jsme si s Mayou otestovali už na Votvíráku i Beránkovi, tak jsem už věděla, že zvládneme běžet tempem pod 5 min/km, ale čas jsem si pro jistotu stanovila na 22 minut. Maya nezklamala, vyrazila standardním tempem a drželi jsme ho cca do 2 km, kde nás doběhla Míša se Snowem. Další asi 2 km jsme tedy běželi společně. Před cílem ale Snow nabral nový dech a vyrazil, mě s Mayou bohužel už ale trochu docházel. Nakonec jsme cíl protly v báječném čase 21:30, tempo 4:50 min/km, 20. místo v ženách se psy 10-20 kg. Jo letos nám změnili trochu kategorie a oddělili zvlášť malé psy do 10 kg, takže nám pár soupeřů ubylo.

Druhé kolo následovalo opět na dostihovém závodišti, pro změnu v Humpolci. Zde již více zvlněná trať, pekelné horko (ano 21.4. přišlo do ČR už léto) a těžký úkol - start jako první z kategorie. Po cestě do Humpolce jsem ještě nabrala Míšu s Domčou a Snowem s Jackem. Aneb druhý díl z našeho seriálu, jak narvat dva dospělé, dítě s autosedačkou a 4 psy do Fabie (Ema se jela socializovat na závody) :D Po příjezdu jsme se odstěhovali s celou smečkou k rybníku a chladili a napájeli psy. Start a začínáme téměř ihned po slunci do kopečka a Maya vyletí první jak střela a rve nás nahoru, přeběhnout silnici kopec pokračuje a Maya nás rve nahoru, lehká rovinka a další kopeček. Maya nás rve nahoru a nechápe, proč ten šnek za ní už neběží a nemůže. Pak už jen víceméně z kopce a trailík v lese a závěrečný nekonečný cílový seběh po slunci. Tady už nám oběma docela došlo. Cíl a krásné 14. místo.

Poslední kolo proběhlo 19.5. opět v Janských Lázních, takže možnost srovnání s loňskem. Královská disciplína, běh do vrchu na Černou horu. Bohužel jsem si pamatovala loňský profil a že to dost bolelo se dostat nahoru. Startuje se od spodní stanice lanovky, poté následuje výběh asi 800 m po sjezdovce a poté další téměř 4 km furt jen do kopce, na konci už jen cca 500 m dlouhá nekonečná cílová rovinka :-) Maya opět vystartovala jak střela, na začátku sjezdovky to ale balí, že to mě teda do kopce nepotáhne. Nicméně klušu tedy za své skoro celou sjezdovku. Tady už mi dochází morál a přecházím do chůze a stoupám teď už po cestě vzhůru. Snažím se udržovat aspoň rychlochůzi tempo, v mírnějším kopečku to trochu rozběhnout. Maya se ale spíš motá a netáhne, chytá se až v lehčím trailovém seběhu kolem vodopádu, kde mě rve až se skoro až začínám bát, že někde hodím tlamu. Ale netrvá to dlouho a následuje prudké odbočení na kamenné chodníčky a zase jen stoupat vzhůru. Na morál se rozbíhám jen kolem fotografa :-) a potom pomalu až nahoře zase na široké cestě, kde se Maya chytá Odieho a letíme do cíle. Jo zase to letos bolelo, i když letos spíš psychicky než fyzicky. Nakonec 15. místo a bohužel stanovený čas 50 minut jsme lehce přešvihly. 

Nativia challenge jsou krásné závody, mají super atmosféru a organizaci, vždy vše šlape jak má a mám prostě ráda lidi z teamu Běhejsepsem. Všichni to dělají s láskou a nadšením pro canicross. Celkově jsme s Mayou obsadili 11. místo mezi ženy se psy 10 - 20 kg. Kolesa jsou moje srdcovní záležitostí a běželi jsme na naše momentální maximum, Humpolec mi paradoxně dost sedl a líbil se, Maya se do toho taky opřela, Jánky byla už povinnost a bohužel ten kopec je od loňska nějaký větší a prudší :D Nebo jsem to špatné holt zapomněla a pamatovala si jen to pěkné, jak jsem ten kopec s Oggym zdárně zdolala a dobyla :-) A Maya ho nakonec taky zvládla, i když jsem ji věřila asi o trošičku víc. Ale na to, že spolu běháme a trénujeme ve volné chvíli cca půl roku, super výsledky a já jsem za Mayu a možnost běhat s ní moc vděčná a šťastná.  Tak za rok zase na shledanou.

Strakatý deník
Všechna práva vyhrazena 2019
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky