Nativia challenge 2016
Nativia challenge je série tří závodů pořádané teamem Běhejsepsem.cz. V zimě jsem s nimi začala trénovat, protože pořádají tréninky pro začátečníky i pokročilé a mají několik tréninkových skupin po celé republice. A jedna skupinka se objevila nedávno i ve Staré Boleslavi, což máme kousíček z domova. Na začátečnickém tréninku zapůjčí k vyzkoušení vybavení pro canicross, vše vysvětlí, ukáží nácvik tahu s řetězy i několik cvičení pro trénink předbíhání, startů, obíhání, stranové povely...
První kolo Nativie challenge bylo letos v Liberci, ale toto kolo jsem bohužel nestihla z důvodů mé plánované operace ramene po loňském úrazu. Takže jsme náš první start s Oggym na závodech museli odložit až na druhé kolo, které letos probíhalo v Kolesách nad Labem na dostihovém závodišti. Ale nelituji, ihned jsem si tyto závody i místo zamilovala. Krásná lesní trať, rovinka, super zázemí a dobrá dostupnost z Prahy a ještě k tomu vyšlo krásné, téměř letní počasí. Vyšla na nás poslední startovní pozice, ale to nevadí, aspoň budeme mít někoho před sebou a koho stíhat. Jako předsevzetí jsem si dala: doběhnout trať 4,5 km pod 30 minut a zaběhnout ji celou v kuse, zkusit někoho předběhnout, a nebýt poslední. Přeci jenom už chvilku trénujeme. Nakonec se vše zdařilo. Start nebyl úplně oslnivý, hluboký písek se Oggymu úplně nelíbil, ale na cestě už běžel lépe, asi v polovině trasy se nám povedlo zdolat i jednoho soupeře a předběhnout ho. Do cíle jsme doběhli kousek pod 30 minut a nakonec jsme byli dokonce až třetí od konce :-) Velká radost.
Třetí kolo bylo v Soběšíně. Startovalo se v kempu a půlka tratě vedla do kopce na vrchol a druhá zase zpátky dolů do kempu. Bohužel krásné letní počasí se pár minut před naším startem změnilo v ošklivou bouřku a startovali jsme za za vydatného slejváku. Oggy odstartoval super, bohužel ale ihned po startu místo po trati zamířil pod první stříšku, co uviděl, zbytek jsem ho už jen táhla za sebou, že v tomhle běhat nebude. Ale podařilo se nám nějak nakonec udolat kopec a společnými silami se dostat nahoru, takže druhá půlka už byla jen z kopce a přestalo pršet, a to se Oggymu líbilo už více a trochu to rozběhl. Cílová rovinka byla ale dlouhá a Oggymu se už zase nechtělo úplně běžet a přeskakovat kaluže. Nicméně čas pod 30 minut se nám opět podařilo udržet, a dokonce i předposlední pozici. Další zkušenost a víme, na čem musíme ještě více zapracovat. Starty, motivace běžet, kopce. Ale i přes druhý a ne úplně povedený závod jsem se definitivně zamilovala do nového sportu - canicross.