Klánovický Canicross

Klánovický Canicross pořádá Canicross TJ Sokol Maxičky při Klánovickém 1/2 půlmaratonu již od roku 2015. Já jsem zde v roce 2017 běžela již zmíněný půlmaraton, canicrosařům jsem jen fandila, tak jsem se rozhodla letos zkusit s Emou konečně i ten canicross. Běží se zde téměř 5 km trať mě dobře známým klánovickým lesem směrem na Vidrholec a podle trati zase zpět ke škole do Klánovic. Tento závod je také specifický svými starty, kdy se startuje ve vlnách hromadně po 10ti psech. Ema se v pátek před závodem rozhárala, takže jsem rychle ještě žhavila email a hlásila háravou fenu a start na konci. 

V neděli jsem Emu držela stranou dění, odprezentovala se a dostaly jsme 7. předposlední vlnu, za námi již startovali jen malí pejsci do 40 cm kohoutkové výšky, takže jsme se tam bohužel s Eminy 45 cm již nevešly a musely jsme tudíž startovat v normální otevřené kategorii pro ženy 19-39 let. Nevadí, my se s tím s Emou popereme a zabojujeme mezi velkými psy, očekávám konkurenci hlavně ohařů a borderek s aussíky. Starty víceméně rychle odsýpaly, Ema se mi lehce vaří, ale pochodujeme boční uličkou a čekáme na naši vlnu. Pouští nás do koridoru, cestou namáčím rychle Emu a jdeme na startovní lajnu, samozřejmě se všichni hrnou před nás, nevadí, vedu Emu na krátkém vodítku, čeká nás kousek rovinky po asfaltce, pak točíme do lesa. Podle očekávání necháváme skoro všechny za námi a do lesa odbočujeme jako druhý nebo třetí, zbytek psů za námi. Lehce přepálený start podle tempu hodinek, které mi pípá na prvním kilometru, ale nevadí, poběžíme, co to půjde. Kupodivu výrazně nezpomalujeme, předbíháme jednoho psa za druhým, a když na třetím kilometru doběhneme skupinku veteránek, Ema ještě zrychlí a dámy nevěřícně kroutí hlavou, že jejich alaskány a ohaře předbíhá mini ESP. Poslední kilometr bolí, stíháme ausíka z naší vlny, bohužel již se nám ho nedaří udolat a dobíhá 4 vteřiny před námi na 10 pozici. V cíli nás sice vyvolávají jako prvního malého pejska v cíli, ale bohužel, my jsme už velcí a jdeme se vychodit. Poté mi přichází SMS s časem a výsledkem 2. pozice v kategorii. Takže začínám zjišťovat, kde že se to v Matrixu stala chyba, druzí být určitě nemůžeme v takové konkurenci velkých psů a zvučných jmen. Po vyvěšení výsledků, jdu tedy za ředitele závodu, že opravdu nepatřím do kategorie juniorů. Takže po opravě bereme s Emou 11. pozici, těsně 4 vteřiny za TopTen v konkurenci 27 psů. Troufám si říct, že Ema byla regulérně nejmenší a hlavně nejlehčí pes. Takže spokojenost, hlavně průměrné tempo jsme dostali těsně pod 4:29 na 4,9 km, takže skoro náš nejlépe odběhaný závod a snad dobrá příprava na ondělíní MČR pro ČSP ve Staré Boleslavi.