Jak se připravit na TDM
Trophée des Montagnes je extrémní canicrossový závod ve francouzských Alpách. Jedná se o 10ti etapový závod v 9 dnech, naběhá se při něm přes 60 km a nastoupá se přes 3000 m výškových. Pro mě to je canicrossová vysoká a měla jsem z ní patřičný respekt a obavy. Navíc celý závod neprobíhá na jednom místě v jednom středisku, ale celý cirkus se několikrát stěhuje do dalšího střediska. Nejen závodníci, ale i kompletní zázemí závodů, pořadatelé, veterináři, lékaři, maséři a stánky. Zde pár mých rad a postřehů na co se připravit a čím se nezapomenout vybavit.
První na co je dobré se připravit je cesta. Je to přes 1 200 km a cesta zabere minimálně 12 hodin. Záleží na rychlosti auta (osobák versus obytné auto), jak často a na jak dlouho se zastavuje, pejsky je potřeba cestou vyvenčit, nakrmit, sebe protáhnout. Nám cesta do Francie zabrala 18 hodin, zpět asi 16 hodin. My jsme vyráželi vždy na noc, abychom co největší porci kilometrů urazili v co nejmenším provozu a za nejnižší teploty kvůli psům v autě. Také nás v autě bylo více řidičů a mohli jsme se tak střídat o řízení, jeli jsme tedy téměř nonstop. Do auta se hodí mít na spaní nějakou deku a polštářek, hrneček na kafe a nějakou sváču, pro psy vodu a krmení. Naši psi cestovali v klecích, které zároveň byly i jejich boudičkami na nadcházejících 14 dní. Trasu jsme volili přes Švýcarsko, zde je potřeba koupit dálniční známku za 40 franků + případně druhou na vozík nebo obytný přívěs, ve Francii se platí mýtné až na dálnici při průjezdu mýtnou bránou.
Nám se také povedlo dojet do prvního střediska o den dřív, takže jsme si vybrali dobré místo ke kempování, a získali tak i den na aklimatizaci, protože přeci jenom celý závod se běhá v horách s nadmořskou výškou mezi 800 a 2 000 m n. m.
Zázemí závodů jsou většinou horská lyžařská střediska, takže se povětšinou jedná o vesničku či menší městečko o několika hotelech, restauracích, nějakých službách, s jedním obchodem s potravinami, a to je tak povětšinou všechno. Pořadatelé vždy zajišťují pro závodníky nějakou ubytovací plochu. Proto hodně závodníků přijíždí s obytnými přívěsy či auty upravenými na spaní. Dá se ale zvládnout i se stanem, jako jsme to měli my. Vždy jsme našli i nějaký ten travnatý plácek. Pod auto se tedy hodí mít vyrovnávací nájezdy, pokud chcete mít auto nebo bydlík v rovině. Pokud chcete mít soukromí kolem svého metru čtverečního, tak mobilní ohrádka nebo oplůtek pro psy, případně vázací kolík nebo stake out. Pořadatelé dále zajišťují veřejné WC, takže buď v informačním centru nebo toitoi budky, sprchy (většinou jedna veřejná sprcha pro 200 lidí otevřená v nějakou podivnou otvírací dobu) a zdroj pitné vody (kohout nebo cisterna). Takže se hodí mít s sebou zásobu toaletního papíru a nosit si s sebou vždy vlastní. Také mít nějaké kanystry a flašky na vodu. Jak na pití a pro psy, tak i na vaření. Ohledně sprch je dobré počítat s frontou, zvlášť po doběhu, když se chtějí jít všichni závodníci osprchovat, případně mít nějakou svoji solární sprchu a zásobu vlhkých kapesníčků.
Ubytovat se dá tedy v okolních ubytovacích kapacitách nebo kempovat na parkovištích s ostatními závodníky. Případně se dá využít i místní kemp, jako jsme využili my v Allemontu a jeho služby. Nakonec jsme volili dvě auta se spaním uvnitř, dva stany na spaní a jeden přístřešek s posezením a kuchyňkou. Jelikož se jedná o hory a rána mohou být značně chladná, doporučuji volit dobrý a teplý spacák a dobrou karimatku, přeci jenom to bude vaše postel na 10 - 12 dní. Nám se také velice dobře osvědčily stany 2 Seconds samorozkládací, jelikož jsme se v průběhu závodů 3x stěhovali a vše 3x rozbalovali a zase balili.
Stravování jsme volili kempingové, takže jsme měli s sebou plynový vařič, na kávu Moka konvičku. Potraviny jsme volili nepodléhající rychlé zkáze a s rychlou a jednoduchou přípravou, takže těstoviny, rýže, kuskus, instantní polévky a nudle, luštěniny, konzervy se zeleninou, tuňákem, oříšky, instantní kaše, tortilly, burákové máslo. Ke snídani jsme pak většinou kupovali čerstvé pečivo, sýr, šunku, čerstvou zeleninu a ovoce.. Vždy byl poblíž nějaký místní krámek se základními potravinami. Vezli jsme si s sebou i jeden jednorázový gril a v Allemontu jsme koupili steaky. Dokonce jsem zde i zahlédla jednorázové grily a dřevěné uhlí v nabídce. Do kuchyňky se hodí základní nádobí: hrnec, nůž, prkénko, miska na jídlo, příbory, hrnek. Pro stolování je dobré mít vlastní židličku, křesílko.
Z oblečení se hodí mít tak od všeho trochu. Závody se sice běhají v srpnu a my jsme měli extrémně krásné, teplé a letní počasí, skoro až moc horko. Ale přeci jenom hory, počasí se může změnit a ochladí se zde poměrně rychle. Takže se vyplatí mít i něco teplejšího na sebe. Zažili jsme i dvě bouřky, takže určitě i něco nepromokavého. Variace oblečení od jara, přes léto, podzim i na zimu (nejednou zde v minulosti po ránu závodníci oblékali i čepice a zimní bundy). A samozřejmě ozkoušené a pohodlné běžecké oblečení. Mě se dále výborně osvědčily lýtkové kompresní návleky Royal Bay (či podkolenky na noční regeneraci), na příště si chci pořídit i kompresní stehenní návleky nebo kompresní kalhoty. Závod jsem zvládla v jedněch běžeckých botách Inov-8, měla jsem ale ještě druhé náhradní. Pro Emu jsme měla pro jistotu s sebou i obleček. Hodí se i šňůra na prádlo a něco na praní.
Další důležitou součástí mého vybavení byla i obsáhlejší lékárnička. Po zkušenostech z Dog Epic Race hlavně dost náplastí a náplastí na puchýře, tejpy, jehly a dezinfekce. Dále pro psy i lidi léky na průjem, kapky na alergii, léčivá mast, mast na psí tlapky, masážní emulze, pro Emu ochranná botička. Ale musím zaklepat, že naši pejsci až na Emy reakci na očkování a únavu z cesty zvládli celou Montánu bez zranění a úrazu. Pro sebe jsem brala ještě masážní válec Blackroll. V zázemí závodu byli samozřejmě pro případ úrazu k dispozici lékaři, kteří vás ošetřili a veterináři pro psy.
Ke kapitole elektronika můžu poradit vzít si s sebou výkonnou powerbanku. A pro noční etapu je nutná čelovka. Do stanu jsem pak měla světýlko na baterie. V kempu v Allemontu se nám povedlo veškerou elektroniku dobít. Jinak je to s elektrickým proudem slabší, dobíjet se dá v informačních centrech, případně restauracích při obědu. Ale já to zvládla na začátku s powerbankou, v kempu vše dobila a Auris pak opět jen s powerbankou. Extra krize se nekonala.
Další věc, co jsem ještě dost řešila byla výživa psa. Jelikož bude podávat téměř denně velký výkon a bude málo času na regeneraci a odpočinek. Psy regenerují jinak a déle než lidé, a jedou téměř bezvýhradně na tuky jako zásoba energie na rozdíl od lidí (sacharidy). Navíc ještě stres z cesty a jiného prostředí, nového režimu. Nechtěla jsem, aby mi Ema moc zhubla. Takže kromě granulí Kaniko Active, na které je zvyklá jsem před každý během dávala ještě energetické doplňky Mamut Pre -run drink a po doběhu Mamut Recovery drink. Dále jsem ještě přidávala sušené škvarky a kostky z ovčího tuhu Natureca, které jsem začala podávat už pár dní před odjezdem. Ema zvládla vše bravůrně bez zažívacích problémů, před odjezdem jsem navážila 11,5 kg, po návratu dokonce 11,7 kg.
Pro psa pak do závodu budete potřebovat ozkoušený postroj, pro sebe sedák. Důležité je vodítko. Při vet checku kontrolovali kromě čipů a očkování psů i délku vodítka v nataženém stavu a označili ho pro závod štítkem. Pro psa jste dále dostali čip na obojek na rozdíl od českých závodů, kde se dává čip na nohu běžce.
Poslední věcí, na kterou je potřeba nezapomenout jsou cestovní doklady pro vás i psa, tedy Petpas a mít psa načipovaného. Pro přepravu pak veterinární osvědčení a pro závod potvrzení zdravotní způsobilosti pro psa, to samé i zdravotní způsobilost pro vás od vašeho lékaře. Dobré je ještě nezapomenout na cestovní pojištění, zároveň se jedná o závod, takže nestačí mít jen obyčejné turistické. Pro auto samozřejmě též pojištění.
Článek není sponzorovaný, vše jsem si pořídila na vlastní náklady.