Emy příběh

                                                                                               Foto: Zuzana Krejčiříková

Emy příběh začíná ještě dávno před jejím narozením, resp. dne 28. 5. 2017, kdy jsem se vrátila s Oggym z 9. celorepublikového sraz JRT & PRT 2017. Kdy jsem definitivně pochopila, že Oggy nebude ten můj vysněný parťák, a že když prostě nemá svůj den, tak to pro mne neudělá. Že jeho běhání a canicross prostě nebaví a nikdy bavit už nezačne. Že ho tím akorát trápím, když ho nutím běhat, a trápím tím taky sebe. A že i když moc chci, tak to prostě nepůjde, ne s Oggym. Jestli chci dál běhat, a chci běhat tak, aby to bavilo mě i psa, tak mi nezbývá nic jiného než jiný pes. Oggyho už nezměním, těch šrámů na duši už má tolik, že ani on, ani já už další neuneseme. Že nemá cenu ho dál nutit dělat něco, co ho nebaví a že on je prostě nejspokojenější doma, na gauči, na zahradě. A tak jsem sedla k počítači a začala hledat, které plemeno by mě oslovilo. Chtěla jsem nějakého středně velkého psa kolem 15 kg, aktivně a všestranně sportovně založeného. Moje priorita je canicross, takže to musí být dobrý běžec, ale chci zkusit i další aktivity, výcvik (nápadu pokusit se s Oggym složit nějaké zkoušky z poslušnosti jsem se už dávno vzdala), agility, takže nechci čistě a pouze psa na běh jako jsou severská plemena nebo ohaři, chci i parťáka na běžný život a ráda i cestuji a vejletím, takže chci i psa, co zvládne se mnou v klidu trajdat po horách a lesích i se smečkou psů. Že by se mi líbil sice druhý JRT nebo PRT, ale vzhledem k Oggyho reaktivní povaze to není úplně dobrá kombinace. A že nechci ani borderu nebo aussí, protože potřebuji, aby pes vydržel chvíli i sám a nebyl úplný závislák, jelikož mám ještě koně, Oggyho a jsem normálně zaměstnaný člověk. Shodou náhod jsem začala pátrat po plemeni, kterého jsem si všimla už na závodech, takový menší ohař/voříšek něco a zároveň mi napsala známá, že ona ho má doma a je to český strakatý pes a zda by to nebylo vhodné plemeno pro mě a mé zájmy a aktivity. Vyhledala jsem si tedy více o tomto plemeni, kontaktovala pár chovatelů a majitelů, dokonce se mi ozvala i majitelka toho psa ze závodů :-) Vyměnila jsem si se všemi pár mailů a zkušeností, vzala jsem Oggyho se strakáčem venčit a já si ujasnila, že to je skutečně on, můj vysněný parťák.

A tak už začalo pátrání po Emě, kdy jsem si vyhlédla úžasnou fenu a majitelku, co spolu dělali spoustu aktivit, chodili dogtrekky, dělali sportovku, zkoušeli agility i coursing. Bohužel tato fenka už byla starší a už měla všechny odchovy za sebou, ale objevila jsem v chovu několik jejich potomků a většina z nich se věnovala i sportu. Tak jsem narazila na dvě dcery sestry z C vrhu, kdy u Ctimilky se krytí bohužel nepodařilo, Ctislávku Zlatíčko měly čerstvě nakryto úžasným psem Artem Bohemia Beltain, co běhá coursing. Cilky to měl být třetí a poslední vrh, z obou předchozích dcery úspěšně sportují a běhají agility a chodí dogtrekky. Oba rodiče jsou zdraví a mají výborné rentgeny, což byla má druhá priorita, resp. první, že chci zdraví a sportovní původ. Teď už jsem jen se zatajeným dechem čekala, kdy se štěňátka narodí a zda se dostane i na mne, fenka kvůli Oggymu. Protože na strakáče je pořadník a na feny dvakrát tak dlouhý, a já se psa obávala, abych v budoucnu předešla hierarchickým konfliktům s Oggym. 

20. 7. 2017 se narodilo 7 štěňat 3 holky a 4 kluci vrhu C Nella Belavia.  Ještě asi týden, 14 dní jsem čekala, než jsem měla telefon, že jedna, nejmenší holčička je tam volná a mohu se na ni přijet podívat. Že možná bude v dospělosti drobná a pod standardem, což ale znamená agility M, ale jinak je naprosto zdravá, čilá a dravá k životu :-) A tak jsem v srpnu vyrazila na téměř 4 hodinovou cestu k Ostravě za mým vysněným plemenem, vysněným spojením a vysněnou holčičkou. Tam jsme si naštěstí všichni skvěle padly do oka, Píďalka se přibatolila ke mně jako první, s paní chovatelkou jsme probraly snad úplně vše okolo psů a já jim taky snad padla do oka jako ten nejlepší páníček pro Píďalku. A tak jsem 10. 9. vyrazila na druhý téměř 4 hodinový výlet do Ostravy a zpět, tentokrát už s bedničkou pro malou Centu. 

Po příjezdu domů jako první proběhlo seznámení na neutrální půdě s Oggym, který za chvíli přijal Emu jako super hračku a že prý si ji můžeme vzít i domů, ještě když k ní dostane další nové  hračky, hlavně ty pískací, ty jsou jeho nej :-) A za chvíli oba spokojeně usnuli. A tak začala moje cesta s Emou, kdy naší hlavní disciplínou bude snad canicross, ale chceme zkusit i agility, nějakou tu poslušnost, dogtrekky, pak taky spoustu výletů a akcí s dalším pejsky a naším Husky JackMagor teamem.

Centa Nella Belavia

 matka: Ctislávka Zlatíčko     o: Barbero Rubínový květ                o: Artuš z Kraje krkavce                                                                                                                                   m: Cilka z Kraje krkavce                                                                    m: Chudobka Anibob                        o: Edík Prosmycký dvůr                                                                                                                                 m: Bobina Libachar

kohoutková výška: 45,0 cm
váha: 11,5 kg 
obvod nadprstí: 8,5 cm             
skus: nůžkový
chybějící zuby: 0
generace: F19 
srst: krátká 
barva: černo-žluto-bílá 
vlohy pro dlouhou srst: ano
vlohy pro hnědou barvu: ne
zdraví: DKK A/A, DKL 0/0, LP 0/1   
tituly: VD
bonitace 15. 9. 2019 KV Spolku čsp Stříbrný rybník (Hradec Králové)

Pracovní pes roku 2019 Ostatní sporty  

Pracovní pes roku 2019 Jednotlivé sporty - Canicross 

                                                                                             Foto: Aneta Jungerová