Charitativní běh Satalickou oborou
Foto: Marie Trávníčková
1. ročník menšího závodu pořádaného na podporu spolku Pes nejvěrnější přítel, z.s. A protože se závod běžel téměř za humny v Satalicích, řekla jsem si, proč nejet podpořit dobrou věc. Veškerý výtěžek z akce bude použit na péči o staré, nemocné a týrané psy v péči tohoto spolku.
Předpověď sice slibovala slunečnou a horkou sobotu, nicméně trať jsem si byla v týdnu před závody s Emou proběhnout a věděla jsem, že vede Přírodní památkou Bažantnice a Přírodní rezervací Vinořský park, takže tak 90% ve stínu pod stromy. Navíc v půli trasy je rybník, takže možnost osvěžení pro psy. Po proběhnutí jsem byla tedy mírně skeptická, polovina tratě zarostlá pěšina v houští a kopřivách, přes cestu pár popadaných stromů, úsek s kamennými schody jsem oběhla pěšinou kousek dál, přes ně trať přeci nepovede... Ale nakonec jsem si řekla, že aspoň trochu testneme formu, nový postroj, a jelikož poslední dobou moc netrénuji kvůli horkému počasí, tak každý trénink se teď tedy hodí před Dog Epicem a Železňákem.
S Emou jsme schytaly startovní číslo 1, mělo se běžet cca podle čísel v pořadí canicrossaři, hobby canicrosaři, běžci bez psů a nakonec procházkáři. Jelikož jsem na startu potkala běžkyně i běžce s ESP, ráda jsem jim přenechala první startovní pozice, aby nás s Emou nepřeválcovali hned v první zatáčce (bohužel trasa nebyla úplně ideální k velkému předbíhání) a vyrazila jsme až za nimi asi jako pátá závodnice. Ema vyrazila v tempu prvních ESP a první kilák jsme urvaly v tempu 4 min/km. Uf, tak to je dobře přepálený začátek, to jsem zvědavá, kdy mě i Emě dojde. Odbočka na úzkou zarostlou pěšinu, takové cesty nemá Ema moc ráda a už lehce zpomalujeme. Ostrá zatáčka a překvapují mě kamenné schody, naštěstí se mi daří Emu na poslední chvíli zastavit a skáču tedy kontrolovaně dolů a neletím po hubě. Blížíme se k rybníku, Ema už nemůže. Vzápětí proti nám závodnice v protisměru na mě křikne něco o úrazu a ať v cíli zavolám zdravotnickou pomoc. Emu pouštím osvěžit do rybníka a pokračujeme dál, Ema chytá druhý dech. Teď nás čeká druhá část tratě, kde je už trocha sluníčka a hlavně ty klády přes cestu. Ema zpomaluje, já už nemůžu, u každé klády Emu raději zastavuji a přelézám ji, abych nehodila tlamu. Blíží se cílová rovinka, Ema uvařená, já uvařená, neběží nám to ani jedné, snažím se nás obě ještě trochu vyhecovat, že už bude cíl. Plivu plíce a snažím se organizátorův vysvětlit, že se stal na trati asi úraz, v kterém místě na mne slečna s borderákem volala a snažím se dopočítat, kdo to tak mohl asi být, že já vlastně nikoho ležet na trati nepotkala. Chvíli po mě dobíhá slečna s borderkou, odchytávám ji, kde a kdo že je zranění, že už tam běží záchranáři, ale všichni jsme lehce zmateni, kdo a hlavně kde upadl. Nakonec vysvětluje, že se lehce ztratily a upadla závodnice s ESP. Jdu se tedy postarat o Emu, dochladit, vychodit, napojit, dát ji odpočívat a čekáme na vyhlášení. K mému velikému překvapení nás vyhlašují s Emou na třetím místě. Jelikož závod z mého pohledu byl zaběhnutý velice špatně, přepálený začátek, následně pak dost velké odpadnutí a zpomalení. Uvařená Ema i já, tempově slabší trénink, rozhodně ne úchvatné závodní tempo. První dvě místa obsadili ESP a reprezentační závodníci Míša Srchová a Míša Mayer. Takže jsme se s Emou ocitly ve velice dobré společnosti :-) Jsem proto neskonale vděčná za moji malou #mylittleesp, kdy se svými 12 kg předběhla dalších 60 psů.